Novoroční 2019

[30.12.2018] Děkuji všem za letošní podporu. Zejména pak těm, kdo si nejen koupil mou knihu, ale především si našel čas mi napsat a třeba i kriticky se podělil o své názory. Věřte mi, že nezaujatá a kritická práce recenzentů, kritiků – a samozřejmě čtenářů – je pro mne tím nejlepším poděkováním, kdy vidím, že si někdo dal práci a věnoval čas tomu, abych se mohl zlepšovat v psaní.

Letos nás čekají další knihy. K přelomu roku 2018-2019 mám dokončený poslední díl ze série Stíny Země s názvem Kairos Tempus. Tiše odpočívá, abych si jej ještě jednou přečetl, poupravil a předal korektorce. Záměrně na to nechvátám, protože si nejsem zcela jist závěrem knihy.

Druhá dokončovaná kniha s titulem Hřídel je napsaná na 90%. I ta relaxuje a vyčkává, jestli se přeci jen něco na závěru nezmění. Trochu s tímto bojuji. Vzhledem k tomu, že nepíši podle žádného konceptu, osnovy a nemám promyšlen dopředu ani děj a závěr knihy, tak je pro mne někdy složité se rozhodnout, zdali chci knihu tak či onak zakončit, vynášet vůbec na závěr nějaká rozuzlení, předávat poselství, a co já vím, co ještě se v literárních kruzích od toho očekává 🙂

Pěkný vstup do roku 2019 a slovy božského klasika:

„Někdy tě posere pták, no, a někdy zase ty jeho!“

Ivo Hury

Další dokončovaná kniha Torwolf , nesoucí podtitul Opotřebovaný den, je na straně 100 a věřím, že do konce ledna bude dopsána a dokonce si myslím, že půjde z této trojice jako první do tisku. Jenže – ty ilustrace. Zrovna tuto svou srdcovku bych rád měl hezky vyšperkovanou, takovou, jak bych si ji chtěl zakoupit v knižním domě (což samozřejmě udělám :). Jenže ilustrace, to jsou investice. Vlastně i nejmarkantnější. No, uvidíme, jak a kolik se poštěstí. Zatím mám dvě 🙂

Nezapomeňme na slíbenou Nastěnku, nebeskou krávu, ta je už celá nažhavená na svou obálku, která se zrovna dokončuje. Horší to je s obsahem, který – jedná se o kusé vyprávění vojandy z baru – je rozháraný a bez konceptu. Jak to? Představte si holku, co prošla snad každou bitvou s emzáky, kterou lidstvo vedlo. Vojandu musíte trochu rozpovídat, uvolnit jí z hlavy všechny ty zákazy, nařízení a paragrafy. Musíte ji tedy regulérně ožrat, a to opravdu dost. Pak všechno vysype doslova a do písmene, jak to bylo a jak to prožila a hlavně jak to cítí. Jatka a sračky, mordování a prznění. Ukájení šílenství bandy vesmírných mariňáků, pro které je život hovno, co je třena vysrat do mísy a ne se s ním mazlit. No, uvidíme 🙂

Na úplný závěr jen střípky toho, co bych chtěl napsat, co mám v hlavě a co již i trochu načaté. Rozepsal jsem do značné míry příběh „prvního Verneovce“. Trochu vynálezce, trochu podivína, který se rozhodne, fascinován legendami o Verneovcích, zjistit, zdali je na tom všem podzemním světě něco pravdy. Postaví si miniponorku z tlakové nádrže na plyn a využije toho, že má hluboko pod chalupou veliké podzemní jezero – ne, není to blbost. Máme pod chalupou obrovské podzemní jezero položené na uhelné pánvi o rozloze desítek kilometrů. Jezero je dokonce vedené jako náhradní zdroj vody. A ne – nekopu tam díru 😀 Takže tak – první Verneovec. Další věcí, kterou bych měl napsat, je Mistr Kvajk. Druhý díl mám jasně načrtnutý v hlavě a musím říci, že první knihu jsem napsal doslova přes noc. Psala se mi dobře, oddechově a další díl by měl být hodně ztřeštěný, prdlý a nezvyklý. Tedy nezvykle fantasy 🙂 Další po čem toužím je nějaký horor. Asi nevíte, ale jsem velkým velkým fandou Lovecrafta. Jeho mýty o Necronomiconu, černých kněžích, plíživém cosi. Při studiích v Izraeli jsem dosti aktivně coural po poušti (nepředstavujte si Saharu) a zakoušel opravdu mysteriózní pocity ze samoty vzdor nekonečné planině písku. Dokonce jsem se zajímal i o folklor beduínů. No, moc jsem toho nestihl, ale to co ano, bych rád zužitkoval. Tím nemyslím, že by horor měl přijít z prostředí Úrodného půlměsíce, naopak, z naší krajiny, ale jistě jej protknu nějakou okultní magií a plíživýma podivnostma, co lidem dýchají na krk v polospánku, kdy je ještě můžeme vnímat, ale už se nedokážeme pohnout 🙂 Rád bych vyzkoušel napsat sci-fi. Příběhy nějaké partičky lidí. Třeba geologů? Nemuselo by se jednat hned o střílečku. Mám rád Kantos Hyperionu. Samozřejmě to je velmi specifické dílo a na mne náročné. V rozsahu, kterým je, nemám šanci psát už z prostého důvodu neustále vřeštících dětí za krkem, ale něco kratšího a třeba se ta partička podívá v několika knihách na různé záhady mající podobný charakter.  No, no… 🙂

By |2018-12-30T13:07:51+00:00Prosinec 30th, 2018|Krátké zprávy|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Novoroční 2019