Praze ty kalamity opravdu nejdou, a lepší to asi nikdy nebude

Pár hodin prosincové námrazy dokázalo paralyzovat Prahu lépe, než by to zvládl vpád jakýchkoliv vojsk. A že to bylo opravdu nečekané! Tentokrát to ovšem neschytali silničáři, kteří už v podvečer sypali sůl do deštěm smáčených silnic, ale Dopravní podnik Prahy. Námraza na trolejích zastavila veškerý tramvajový provoz. A rozezleným pasažérům se nebylo co divit. Klidná noc po mrazivém dešti nepřinesla nápravy žádné… a ráno?

Ráno bylo doslova hektické. I když se všude v médiích promílalo, jak zasedají krizové štáby a vybírají se vhodná opatření, na nápravě situace nedělal nikdo až do pozdního odpoledne. Ovšem už v dopoledních hodinách bylo například v centru Prahy lehce nad nulou a námrazu by skleplo z trolejí i malé dítě s dlouhým klackem – nebo jedna jediná tramvaj, která by se pokusila alespoň o to pendlovat z jednoho místa na druhé, byť by to s běžným provozem nemělo nic společného. Nahněvaným “pražanům”, tj. většině z nás, co zde žijeme a pracujeme, byť odsud nepocházíme, hnulo žlučí zejména to, že Dopravní podnik Prahy (DP) nedokázal situaci řešit vůbec!

V metru na nás DP chrlí reklamu, jak denně vypraví na 618 tramvají. V ranních hodinách se mihlo sdělovacími prostředky, že bylo přichystáno jako náhrada 26 autobusů. To jistě zchladilo úsměv na tváři každého. Náhradní opatření Dopravního podniku Prahy jsou téměř vždy katastrofální, a zejména poté, co po “optimalizaci” tramvajových linek jezdí spoje jak v pravém kocourkově, se lidé začali oprávněně bát vůbec vystrčit nos ze dveří bytu. K večeru se naštěstí číslo vypravených autobusů  zčtyřnásobilo, ale to až po hlasitých protestech a nadávkách lidí, které zaplavily i vlny rádií (minimálně těch alespoň trochu nezávislých). To že DP jako vždy zaspal, bylo znát na každém kroku. I když venku kolem stojících tramvají popocházeli pracovníci v modrém a hlídali co se dalo, nikdo z nich nedokázal říci, jaké autobusy jsou vůbec v ulicích. Navíc označení náhradních spojů podle tramvajových linek moc nepomáhalo. Třeba autobus X5 končil jízdu naproti hlavnímu vstupu na Olšanské hřbitovy – kde prostě nic není. Tedy snad vyjma opravdu velmi velkého hřbitova. Proč nejezdil tento spoj alespoň na zastávku metra Flora – těžko říci. Lidé museli pěšky, autobus se zde otočil a jel kamsi zpět. K informovanosti prý mělo posloužit i hlášení veřejného venkovního rozhlasu, který má sloužit k v kalamitních stavech. Zodpovědně mohu říci, že jsem v ulicích Prahy byl od rána do poledne a neslyšel jsem hlášení ani jedno. Metro je vždy kapitola sama o sobě. Neposilněné spoje nápor cestujících nepobíraly ještě dlouho po špičce. Každý vagón odjížděl nacpaný k prasknutí a část lidí zůstala na peróně. Praha byla prostě, cituji, “otřesena a zaskočena”.

02-12-2014 Praze ty kalamity opravdu nejdou, a lepší to asi nikdy nebude

Neposilněné metro nemělo šanci pobrat nápor cestujících ještě dlouho po ranní špičce.

Naše hlavní město nemělo na vedoucí lidi nikdy štěstí. Ať je to už na radnicích, v různých výborech nebo v dopravním podniku. Strach přijmout jakékoliv rozhodnutí a nepřijít o teplé místečko pod zadkem je vždy větší, než odpovědnost za statisíce lidí v ulicích. Ono takové “svolání krizového štábu” zní v médiích přece tak dobře a vyloženě nezodpovědné chování to také není, nemyslíte?

 Ivo Hury

By | 2014-12-04T11:49:55+00:00 December 2nd, 2014|žurnalistika a próza|Comments Off on Praze ty kalamity opravdu nejdou, a lepší to asi nikdy nebude